|
Ještě v minulém století byly
bílé svatební šaty z hedvábí, mušelínu, saténu, tylu nebo krajek výsadou
nevěst z vyšší společenské vrstvy. Prostší dívky se strojily do svých
nejlepších šatů, většinou do svátečního kroje, ve kterém se více než ve
všedním odrážely životní podmínky jeho nositelů, bohatství nebo chudoba
kraje. Větší rozmanitost, především v materiálu, byla ovlivněna i tím, že
základním požadavkem nebyla účelnost jako u oblečení na všední den, ale v
největší míře reprezentativnost. Mnohé přepychovější strojové součásti se
pořizovaly až ke svatbě a pak se nosily na největší církevní svátky a k
zvláštním rodinným příležitostem. Naopak dívky z chudších poměrů nosily ve
svátek a na svatbu svrchní soukenné součásti oděvu na líc, zatímco ve všední
den naruby, šlo např. o modrotiskové zástěry, které by praní vůbec nesnesly
nebo by vybledly.
Místy se u některých součástí
svatebního kroje ustálila určitá barva, například svatební sukně na
moravském Kyjovsku mívala nevěsta černou a družičky zelenou, na Podluží
žlutou s našitým černým pruhem atd. Oproti tomu bílá barva byla vždy
považována za barvu smuteční a teprve s rostoucím městským vlivem se stala
typickou svatební barvou.
Rovněž svatební účesy měly svou
tradici: vlasy se obvykle zaplétaly do copů, někdy se oplétaly pentlemi,
pokrývaly věncem z umělých květin apod. S úpravou vlasů se pojí starobylý
zvyk čepení. Po svatebním obřadu se mladé ženě přikryly vlasy bohatě
zdobeným čepcem, jindy se jí uvazovala červená “englická” šatka a přes ni
bílý šátek nebo si jen nevěsta před odchodem na svatební hostinu uvázala
šátek. V některých částech Slovenska musela mít údajně vdaná žena tolik
čepců, kolik je neděl v roce. Dnes už se čepení dodržuje jen u ojedinělých
krojovaných svateb, často se redukuje na přehození ručníku nebo šátku přes
hlavu nevěsty, převlek šatů, u městských svateb na snímání závoje.
V některých oblastech si muži
oblékali na svou svatbu zvláštní obřadní kabáty, přes které si převazovali
speciální šerpu, někdy nosili šátek kolem pasu nebo úhlopříčně od ramena k
protějšímu boku, na Brněnsku si převazovali ručník. Ženichové nosívali také
kytici z umělých květin, tzv. vonici, na kterou si dávali snítky rozmarýny.
Dodnes dostává jak svatební pár, tak ostatní svatebčané svatební roucho –
snítku rozmarýnu (bývá nahrazena myrtou a bílými umělými kvítky) se stužkou,
která se připevní na šaty.
Koncem devatenáctého století se
ve městech dostaly do módy výstřednější svatební šaty, nezvyklé především
širokou paletou nádherných odstínů barev. Ve vlasech se už nenosily jen
květiny, kloboučky a čepce, velmi oblíbené se stávaly ručně šité závoje.
Před první světovou válkou byla velice módní šedá toaleta zdobená drobnými
perličkami.
Ve válečných obdobích docházelo
pravidelně k úsporným opatřením, které se nevyhnuly ani vizáži svatebních
šatů: během první světové války se nosily prosté kostýmy s rukavičkami a
kulatým kloboučkem, během druhé světové války polopřiléhavé kostýmy s
vycpanými rameny a kloboučkem se závojem.
V meziválečných třicátých
létech se prosazovaly jednoduché elegantní večerní šaty nebo bohaté šaty v
romantickém hollywoodském stylu. Co se týče barevného provedení, opět
dominovala bílá barva, odvážnější nevěsty se však odhodlávaly k barevnějším
tónům. Stejně tak v období od konce druhé světové války prakticky až dodnes
bílá společně s jemnými pastelovými barvami převládá na všech svatebních
modelech.
Muži si oblékali až do druhé
světové války tmavě modrý nebo černý žaket a k němu nezbytný tvrdý klobouk
(buřinku), rukavice a kytičku v klopě. Dnes se na civilní obřad hodí
elegantní tmavý pánský oblek, bílá košile, kravata; na svatbu v bílém zase
klasický, slavnostní smoking, bílá košile s šálovým límcem a lemovkou,
vázanka nebo kravata. Pro velké svatby je vhodný žaket nebo frak, smoking se
hodí spíše pro večerní program. Známý je i oblek a la Stresemann, je
kombinací bílé košile, červenobílé nebo stříbřitě šedé kravaty, světle šedé
jednořadé vesty, černého jednořadového saka, kalhot s šedým proužkem a
černého plochého klobouku. Ať už jde o jakýkoliv typ pánského oděvu, vždy
jeho doplňky – kravata, kapesníček nebo motýlek – ladí s kyticí a svatebními
šaty nevěsty. Kapesníček bývá ručně šitý, patří do levé kapsičky na prsou a
barvou vždy odpovídá kravatě.
V současné době odpovídá styl a
provedení šatů měnícím se světovým módním trendům. Můžeme potkat nevěstu v
bohatých dlouhých šatech s vlečkou a závojem, v jednoduchých přiléhavých
šatech bez výraznějších ozdob, v hravém krátkém modelu, v elegantním
kostýmku popř. ve světlém kalhotovém kostýmu. Zvláštní kouzlo jistě přidá
jemný závoj, věnečky, perličky, mašle, umělé či živé květiny, čelenka nebo
klobouk. Ať už si nevěsta s ženichem obléknou na svatební obřad cokoliv,
vždy by se měli cítit příjemně a prožívat svůj Velký Den naplno.
|